Přes infarkt se Jirka dostal k pohybu a zdraví

PhDr. Iva Málková

S Jirkou  Smolákem jsem se seznámila před  více než 40 lety, když jsme chodili hrát košíkovou. Přivedl mě tam bratr Vlado a chodili tam převážně jeho spolužáci z „Matfyzu“. Byla jsem obklopena štíhlými mladými chlapci s vysokým IQ. V průběhu času  se party všelijak míchaly při různých druzích sportu, a tak jsem se vídala s mnohými při tenise, na lyžích, na dovolené apod. A jak šel život tak také s jejich dětmi a dnes i vnuky. A jak to tak bývá co každých 10 let přibylo nějaké to kilo a mnozí se stali postupně docenty na poli vědeckém, ale bohužel i na bojišti váhovém. Nejlépe z toho vyšel asi můj bratr, který jezdí  pravidelně do Indie, kde vždy vyhubne, takže má nyní jen o pár kilo  více než v mládí.

Stejně tak dobře z toho vyšel můj manžel Čenda, kterému se stala moje přítomnost na košíkové osudnou a tráví již 37 let se mnou. O klasické  svíčkově ode mě si může nechat jen zdát, a pokud jsou koláče tak ovocné nebo tvarohové.

Z Prahy na venkov

Jirka měl pohyb celý život rád, ale jeho intenzita a frekvence se s přibývajícím věkem rapidně snižovala. Nakonec po odchodu do důchodu a přestěhování  se z Prahy do malého města kousek za Prahou opustil i pražský nedělní fotbálek a středeční tenis a pohybem se mu staly budavatelské práce na domku, kde se svojí manželkou zveleboval okolní rozlehlý pozemek. Váha se ustálila kolem 107 kg. Jirka žil poklidný spokojený rodinný život, ke kterému patřila pravidelná  strava v zaměstnání, která byla doplněna doma vydatnou večeří včetně  častého  večerního popíjení vínka a zobání u televize (od uzenin přes brambůrky, které byly vždy při ruce) do pozdních hodin. To spolu se sedavým zaměstnáním jak v kanceláři tak ve služebním automobilu neumožňovalo dostatečně spálit nahromaděné kalorie. Zhubnout se snažil sportováním (tenis, fotbal), leč díky nadváze se objevily bolesti zatěžovaných kloubů. Začal navštěvovat ortopedy a pojídat všelijaké léky a kloubní výživy. Léčba měla vždy jenom dočasný výsledek. To mělo za následek omezený pohyb. Společně s nádváhou souvisel i vyšší krevní tlak a cholesterol  a dále narušený  metabolismus.

Motivace k hubnutí byla dle „kola změny“ nulová. Kolo změny říká, že pokud se chce člověk zbavit nějakého zlozvyku nebo si vytvořit  nový návyk, většinou prochází mnoha stupni od nemotivovanosti až po dosažení cíle. Často se točí kolo mnohokrát (pro zanechání kouření cca 5x), než se opravdu dosáhne  změny natrvalo. Mnoho lidí, zejména mužů, zůstane celý život na prvním stupni a o změnu se nepokusí nikdy  a jiní točí a točí  a nikdy z kola změny nevystoupí. Jirka byl na prvním stupni motivační připravenosti ke změně, kdy ho ani nenapadlo, že by bylo dobré pár kilo zhubnout. Štíhlé manželce taky nevadilo, že má Jirky stále více a více. 

Jirka Smolák (první napravo) před infarktem a kompletní změnou životního stylu. 

Čítankový příběh Jirky Smoláka

A pak přišel v roce 2019 infarkt. Jirkovi se zcvakla v hlavě rovnice zhubnutí se rovná zdraví a  skočil z prvního stupně kola změny „ nechce se mi“ naráz do čtvrtého stupně „jsem v akci “. Změnou životosprávy a pravidelným pohybem zhubl cca 20 kilo a od té doby si váhový úbytek drží a věří že je to navždy.

A i já mu věřím. Proč? Protože si současného života užívá ještě více než před infarktem. Pro muže jsou bohužel častou motivací k redukci váhy až zdravotní problémy. Jirka měl velkou výhodu oproti  tzv. „dpš“ - děti či dospělí se pohybu štítící, že měl pohyb rád a jen si dal takovou „důchodcovskou“ pauzu.

K životu přidal tedy velké pozitivum – nejen návrat k pohybu, ale pohyb se stal součástí kažodenního života. S postupným snižováním váhy se pohyb stal drogou, která vyžadovala každodenní pohyb. Navíc dřívější ¨bolesti kloubů ustaly, což ho výrazně psychicky povzbudilo. Velkým povzbuzením pro zvýšenou aktivitu byly pochvalné komentáře okolí ohledně změny vizáže. Po infarktu chodil denně v přírodě svoji asi hodinovu trasu a postupně přidával – k dnešku má od infarktu za 8 měsíců nachozeno více jak 1 000 km. Poznával i vzdálenější krásy okolí svého nového domova, kdy někam popojel vláčkem či autobusem a vracel se zpět pěšky. Denní několikahodinová odluka od manželky je kořením pro oba i v dobře fungujícím vztahu. Pak rozšířil teritorium jízdou na kole a nyní si pořídil i s manželkou elektrokolo. Na tenis, kam chodí 3 dny v týdnu, přijíždí na kole. Radost z hraní tenisu se zvýšila lepším pohybem na kurtu a dobíháním dříve ztracených míčů. 

Víme, že k redukci váhy nestačí pohyb, a tak si pozměnil i jídelníček. A v duchu STOBu – žádné velké změny. Jí vpodstatě stejně – ale porce jídla, které uvaří manželka, si nandavá sám, a leckdy jsou menší, než má ona. Zcela zmizelo zobání u televize. Na druhou stranu, když je nějaká oslava, tak si klidně vezme i potraviny, které se pro hubnutí nehodí. Nedělá z toho vědu – jí zkrátka méně,  opustil automatické zobání a občas plánovaně vybočí.

Jirka váží nyní výrazně méně, a to hlavně díky všudypřítomnému pohybu a mírné změně stravovacích návyků. 

Jirkova lekce

Tato slova mně vyprávěl Jirka při návštěvě části zmíněné party při jízdě na kole. Když jsme dorazili do cíle – na naši chatu, poobědvali jsme. Za nějakou dobu jsem donesla odpolední svačinku a Jirka mi  řekl. Nepůjdeme se raději projít? A tak jsme všichni šli. Ptala jsem se ho, nešel by sis zahrát  v neděli tenis?  „No jsem domluvený na dopoledne, ale odpoledne bych klidně šel“ . A zářila z něho spokojenost a dychtivost po pohybu. Z přítomných zralých mužů byl a věřím mu, že i zůstane, nejhubenější. 

Pokud jsou pro vás příběhy motivující, mnoho dalších najdete na www.stobklub.cz, www.stob.cz,  kde je i mnoho praktických rad, jak hubnout aby jídlo bylo radostí a ne starostí.